Životopis

Václav Šrůtek se narodil v Náchodě jako druhé dítě manželů Šrůtkových, měšťanů a majitelů vinárny „U Slovana“. Po úmrtí manžela v r.1890 se o své děti Sidu a Václava obětavě starala matka Aloisie. Z výnosu vinárny je zabezpečovala hmotně a důrazně dbala na jejich vzdělání, vztah k hudbě a  vlastenecké cítění.

Václav navštěvoval školu ve Vídni, absolvoval gymnázium v Broumově a poté odešel na studia České vysoké školy technické v Praze. Současně  byl studentem Konzervatoře ve třídě skladatele Prof. Vítězslava Nováka a J.B.Foerstra. Po několik let byl členem pěveckého spolku Hlahol.

Ještě před I. světovou válkou procestoval Evropu a účastnil se kurzů v zahraničních hudebních a malířských školách. V r.1914 narukoval a válku prožil na Haliči a v Bolzánu v Italii.

Po vzniku Československa dokončil Václav Šrůtek studium techniky a absolvoval malířská studia u malíře Al.Kalvody. V r.1922 byl vyslán jako vysoký technický úředník na Slovensko, k účasti na plánování a realizaci staveb škol a technických budov. Střídal pobyty v Prievidzi, Ružomberoku, Liptovském Mikuláši, Topolčanech a Bratislavě. Za tohoto působení nakreslil nespočetné množství studijních kreseb (dnes zajímavá historická dokumentace!), které se staly podkladem pro jeho malířskou tvorbu olejovou technikou.

V r.1934 byl přijat za člena Umělecké Besedy Slovenské a aktivně se zúčastnil všech jejích akcí, pracoval v jury a vystavoval na členských výstavách (např.v r.1938 v New Yorku) i samostatně. Sblížil se s mnoha slovenskými výtvarnými umělci (malíři M. Benka,M. Galanda, Jar. Votruba, soch. L. Majerský, arch. D. Jurkovič, PhDr J. Zatloukal). Pořádal klavírní koncerty a skládal hudební díla.

Na jaře roku 1939, po rozpadu Československé republiky, byl nucen k návratu do Prahy. Přestěhoval se do malířského atelieru na Vinohradech po malíři M.Benkovi. Velký počet obrazů a hudebních skladeb zůstal na Slovensku ve státních a soukromých sbírkách.

V Praze již nenalezl přátelé ze svého mládí, cítil se osamocen. Maloval městskou periferii a krajinu u Berounky. Nebylo mu umožněno stát se členem Umělecké Besedy nebo spolku Mánes v Praze.

Sklíčilo ho období II. světové války a poválečná politická situace. 1.března 1948 zemřel náhle, po silném záchvatu mrtvice.